Léčba

Průběh léčby a možná úskalí

Nejpohodlnějším způsobem uzdravování, je dostat nějakou léčbu, po které potíže mizí a už se nevrátí.. Při praktikování homeopatie jsem toto viděl často, ale občas narazíme na určté nepohodlí:

Reverzní příznaky

Jak jsem naznačil výše, organismus funguje jako celek a dělení na oddělené nemoci jednotlivých orgánů je umělé. Homeopatie svým působením tento celek zasahuje a dociluje celkové odezvy. Tak se může stát, že člověk po zahájení homeopatické léčby na sobě pocítí některé příznaky minulých onemocnění. Tato onemocnění nebyla z hlediska odolnosti organismu vyléčena, jen potlačena, a cesta ke zdraví je cestou v čase nazpět včetně krátké reaktivace někdejší poruchy. Tento stav se nazývá homeopatické zhoršení neboli reverzní symptomy. Já jsem to pozoroval nejčastěji, když pacient v minulosti prodělal opakované slizniční záněty s výtoky, které byly potlačeny - zpravidla antibiotiky a lokální léčbou (tedy záněty horních event. dolních cest dýchacích, středního ucha, gynekologické s výtoky, močového traktu apod.). Proti homeopatii XIX a počátku XX. století se však nyní častěji používá šetrnější dávkování homeopatik, které se snaží předejít výraznějším reakcím.

Fungování těla při alopatické léčbě

Potlačující alopatické medikamenty blokují některé funkce většinou na bunečné úrovni. Po jejich delším podávání se na ně organismus může adaptovat a změnit své fyziologické reakce. Příkladem je substituce hormonů: zevně přivedené hormony kůry nadledvinek potlačí jejich přirozenou tvorbu a vysazování se pak musí dít velmi zvolna, aby nadledvinky obnovily svou činnost. Podobně se musí opatrně zacházet s event. snížením dávek inzulínu. Lze se jen domýšlet, co provede s přirozenými rytmy těla dnes tak rozšířená hormonální antikoncepce. Jiná je adaptace např. u ekzémů léčených přípravky na bázi kortikoidů: zánět vymizí - je potlačen - jen po dobu působení masti, pak se navrací. často to vede k nutnosti zvyšování dávek nebo frekvence aplikací. V takové situaci, kdy je přirozená reaktivita těla deformována, beru na toto zřetel a volím podání homeopatických léků více rozložené v čase.

Zasuté stavy

Nalezení homeopatického léku co nejvíce odpovídajícího aktuálnímu stavu pacienta je někdy docela obtížné, respektive musíme zvolit z více eventualit. Je to očekávatelné, když pomyslíme, že zpracováváme množství informací z celého těla a to včetně subjektivního prožívání a často i z celého života. Procházíme různými fázemi, mnohé se otisknou do našeho fyzického nebo psychického vývoje, ale zůstanou zastřeny. Následné odkrývání těchto vrstev, k čemuž může homeopatie napomoci, přinese nejedno překvapení nebo vydoluje zasuté vzpomínky a prožitky. Nejedná se však o účinek homeopatika přímo, spíše o přechod na další, hlubší vrstvu.

Jak často podávat?

Podání homeopatického léku by mělo rezonovat s energetickým stavem těla, a to kvalitativně - volba konkrétního léku - i kvantitativně - volba potence vybraného léku opakování podávání. Podhodnocení kvantitativní stránky vede k tomu, že se nedějí změny nebo jen malé - a lze to zlepšit podáním vyšší potence nebo opakováním podáním. Pokud to hned od počátku přeženeme, můžeme se dostat do situace jako při zkoušení nového homeopatického léku: zkoušející po nějakou dobu zažívá nové projevy, které navodilo opakované podávání homeopatika, ty pak samy odezní. Dalo by se řící, že homeopatikum dočasně převibruje energetický obal těla na sobě podobnou frekvenci a po jeho vysazení zmizí. U člověka nemocného zde bojují dva energetické stavy - vibrace nemocného organismu a zevně přicházející vibrace homeopatického léku. Pokud jsou v rozporu, není problém, pokud se to rozpozná dříve než dojde k převibrování energetického pole: prostě se pak nevhdoný homoepatický lék, který nebyl zatím mnohokrát podán, vysadí. Je-li homeopatikum správné ale podáno v příliš vysoké potenci, dojde k homeopatickému zhoršení, ale probíhá léčený proces. Pokud ale je homeopatický lék podáván výrazně častěji, než jsou požadavky těla, není odezva léčebná ale objevují se nové příznaky navozené předávkováním homeopatika. Proto se až na vyjímky bráníme opakovanému např. dennímu užívání léků. (Vyjímkou jsou LM neboli Q potence naopak k tomuto určené anebo užívání nízkých potencí s kontrolami stavu). Nezastupitelnou roli mají také kontroly stavu, proto by ten, kdo začal s homeopatickou léčbou, měl pokračovat i kontrolami.

Když při současném podávání více homeopatik nastane odezva, prakticky nelze odlišit, které z nich za reakci odpovídá. Navíc reakce organismu na různé léky může být protichůdná; neexistuje kniha ani autor, kteří by popsali obraz nějakého homeopatického léku do všech podrobností. Naše znalost není absolutní a obrazy i zdánlivě dobře známých léků se stále doplňují a přehodnocují. Proto nelze s naprostou jistotou odhadnout ani reakci směsi homeopatik.

V okamžiku, kdy se stav organismu změní k lepšímu a udržuje se na této úrovni, je na místě homeopatickou léčbu původním lékem přerušit nebo snížit frekvenci. (Zase s vyjímkou LM potencí.)

Více na stránce: Léčebné strategie