Slovníček odborných pojmů

Alopatie: Vizte prosím odkaz alopatie

Dvojitě slepá studie: Studie, kdy je pokusná skupina vystavena působení nějakého přípravku, kdy mohou dostávat účinou látku nebo placebo a sami to nemají jak rozlišit (jednoduché zaslepení). Dvojitého zaslepení je dosaženo tak, že ani odborníci vedoucí přímo provedení té studie nevědí, kdo má placebo a kdo účinnou látku. To zpracovávají další osoby, které nebyly přímo u provedení testu.

Homeopatické zhoršení: Reakce vybuzená prudce zvýšenou vitalitou organismu, často po předchozím potlačení.Mívá charakter rozbouření dřívějších potíží, které se přestaly projevovat. Pokud dojde k potlačení homeopatického zhoršení alopatickými postupy, je velmi pravděpodobné zastavení nastartovaného hojivého procesu.

Homeopatický lék (homeopatikum): Léčebný prostředek vyrobený procesem potenciace. Používá se buďto ve formě roztoku nebo kuliček, což je cukr napuštěný oním roztokem. Homeopatické léky se připravují většinou z rostlinných, živočišných nebo minerálních substancí, ale rozhodující pro zařazení mezi homeopatika není zdrojová látka, ale způsob přípravy.

Klasická homeopatie: Přístup velmi podobný konstituční homeopatii, ale léčbu nechápe striktně jako hledání jediného similima, které by muselo beze zbytku pokrývat celý pacientův projev. Podle vývoje případu lze v terapii užívat i miasmatické léky nebo se léčba jeví jako postupné řešení odlišných vrstev charakterizovaných odlišnými mentálními i fyzickými symptomy a odpovídajících různým homeopatickým lěkům.

Konstituční homeopatie: Původní metoda vyvinutá klasiky homeopatie , která chápe pacienta jako. Jeho jednotlivé nemoci, i když různě nazvané a léčené různými lspěcialistyi, jako projevy jedné základní příčiny, kterou je dysbalance organismu. Podává se jeden homeopatický lék, od kterého se očekává zlepšení oné vnitřní disharmonie, což sekundárně zlepšuje konkrétní potíže. Z pohledu konstituční homeopatie je tedy jen jedna nemoc zahrnující celý organismus a je charakterizována homeopatickým lékem, který popisuje způsoby reakcí a charakteristické patologie. Tento lék je označován jako konstituční. Případné nedokonalosti v léčbě jsu přisuzovány tomu, že nebyl nalezen konstituční lék, který by byl dokonalým similimem a hledá se jiný konstituční lék. Tuto metodu rozpracoval zvl. J. T. Kent.

Materia medica: Seznam obrazů léků – tedy obrazů celkových patologií. Je řazena podle jednotlivým komplexních obrazů náležejících homeopatickým lékům. V ortodoxní medicíně jsou obdobou materie mediky systematické popisy jednotlivých nemocí.

Mateřská tinktura: Prvotní roztok, ve kterém se macerují látky nebo biologické vzorky na počátku výroby homeopatického léku. Mateřská tinktura je neředěná, až od ní se počíná potenciace.

Metoda vrstev (T. Smits): Holandský homeopatický lékař Tinus Smits ji vytvořil na základě svých pozorování opakovaných vzorců jako potlačení emocí, slabé ego, nedostatek mateřské lásky, pocit nepřijetí atd. Tyto vrstvy nazval univerzálními a vidí v nich jakýsi podklad, na kterém se vyvíjejí povrchovější obrazy léků. Způsobem podávání leží někde mezi konstitučním a sekvenčním přístupem, ale léky univerzálních úrovní lze používat i jako první volbu, nemusí být vždy jen následnou léčbou.

Miasma: Dispozice k určitému zůsobu reagování, má hlubší kořeny bež běžný homeopatický lék. Poprvé ho zavedl Hahnemann, když byl nespokojen s krátkým efektem jeho léků. Miasmatická léčba pomocí nosod vede ke korekci hluboko uložených tendencí. Základní tři maismata ukazují na patologicky sníženou neo zvýšenou činnost anebo destrukci. V dnešní době jsou témata miasmat rozpracovávána dále.

Modality: Změna vnímání symptomů v reakci na další vlivy, např. čas, vlivy teploty, počasí, vlhkosti, emocí nebo jiných souběžných procesů v těle apod. Např. máme bodavou bolest hlavy v levém spánku zhoršená tlakem ruky a ovanutím větrem. Vliv tlaku a větru jsou zde modalitami.

Monokompozitum: Jednosložkový homeopatický lék. Je opakem směsí různých homeopatických léků – polykompozit. Monokompozita jsou původní formou homeopatických léčiv, používají se s velkým zřetelem k totalitě sympotomů a celostnímu přístupu.

Nosoda: Homeopatický lék připravený z patologicky změněné tkáně. Zavedení nosod znamenalo pro Hahnemanna výzamný posun v kvalitě a efektivitě léčby.

Obraz léku: Souhrn symptomů přiřazených k nějakému homeopatickému léku. Obraz léku byl získán z homeopatické zkoušky (proving) a je doplňován informacemi o pacientech, kteří již byli tímto homeopatikem úspěšně léčeni. Obraz léku tak charakterizuje jednak homeopatický lék , tak i konkrétní typologii pacienta, který je právě tímto lékem léčitelný.

Orgánová homeopatie: Podávání homeopatik na jednotlivé diagnozy, jak je chápe školská medicína. Zpravidla vede k současnému podávání více monokomponentních léků současně nebo – a to častěji – k předpisu polykompozit.

Polykompozitum (komplexní homeopatický lék): Vícesložkový homeopatický lék, respektive směs několika homeopatických léků připravených samostatně. Impulsem pro vytvoření polykompozit byla snaha přiblížit předepisování homeopatik běžnému a medicínskému chápání léčby zaměřené na nějakou potíž nebo diagnózu. Tím se jejich užití vyvazuje z principů holistické léčby a ve skutečnosti není homeopatií v užším slova smyslu. Dalším zásadním deficitem, že u polykompozit neexistují obrazy léků, tudíž není podle čeho vybírat lék jako celkově působící činitel.

Potence: Stupeň ředění (a protřepávání) při přípravě homeopatického léku. Udává se většinou číslem a písmenem (např. D 12 nebo LM 6). Písmeno znamená velikost ředění v jednotlivém mezistupni (1:10, 1:100 nebo 1:50000).

Potlačení: prosím vizte odkaz potlačení

Proving (Zkouška léku): Způsob, jak získat informace i působení nového homeopatického léku. Skupina dobrovolníků užívá po určitou dobu homeopatikum a zapisuje své pocity a fyzické i psychické změny. Jiná osoba pak shrne informace dohromady a snaží se najít hlavní body. Toto je pak prvotní obraz léku, podle kterého se začíná předepisovat. V dnešní době je snaha, aby i homeopatický proving splňoval podmínky dvojitě slepého pokusu.

Repertorium: Homeopatická příručka, ve které jsou homeopatické léky přiřazeny k jednotlivým projevům (příznakům nemoci). Většinou má podobu tlusté knihy nebo obsáhlého počítačového programu. Používá se k zúžení skupiny homeopatických léků, z nichž pak homeopat vybírá lék, který podá. V ortodoxní medicíně jsou obdobou homeopatického repertoria příručky diferenciální diagnostiky, tj. knihy popisující, které nemoci může reprezentovat tentýž příznak.

Repertorizace: Proces hledání léku s pomocí repertoria. Projevy pacienta a pozorování homeopata musí být přiřazeny k určitým rubrikám repertoria, aby bylo možno vytvořit repertorizační tabulku. Výsledkem je pořadí léků, jak jsou seřazeny čistě aritmetickým postupem. Homeopat vybírá lék, který podá, se zřetelem k repertorizační tabulce, nenásleduje však slepě stanovené pořadí. Lék je vybrán se zřetelem ke zkušenostem terapeuta, informacím o podobných případech i u jiných homeopatů a především srovnáním totality symptomů s obrazy v materiích medikách.

Reverzní symptomy: Vizte „homeopatické zhoršení“

Sekvenční podávání léků: Cílené podávání homeopatických léků po sobě. Vychází z náhledu na člověka jako na systém, který má mnoho vrstev, které jsou reakcemi na konkrétní nezvládnuté situace a stresy. Po odbourání jedné vrstvy pomocí homeopatika se přistupuje k řešení další vrstvy jiným lékem. Ale i sekvenční homeopatie zastává zásadu „jeden lék v jednom čase“, což je opačné k podávání polykompozit. V rámci celostní homeopatie je sekvenční podávání protikladem konstitučního přístupu.

Similimum: Homeopatický lék odpovídající konstituci pacienta, lék jehož obraz je velmi blízký totalitě symptomů pacienta. Po podání similima reaguje celý organismus na fyzické i psychoemocionální úrovni a dosahuje harmoničtějšího fungování.

Skupiny léků: Už od Hahnemannových dob byly pozorovány některé podobné vlastnosti i obrazů homeopatických léků, které jsou nějak příbuzné – např. rostliny jedné čeledě nebo z látek podobného chemického složení. Práce se skupinovými charakteristikami je v současnosti asi moderní a dynamickou součástí moderní homeopatie.

Školská (ortodoxní) medicína: Medicína obvyklá v západním světě vč. ČR postavená na materialistickém a analytickém přístupu. Procesy v organismu se snaží pochopit jako linii příčin a následků a až od toho odvozuje léčebné strategie. Svými léky se snaží zasáhnout do tohoto řetězce příčin a následků, aby byly odstraněny nepříjemné symptomy. Podrobné poznání jednotlivých kroků fyziologických i patologických procesů ale komlikuje chápání celku, k čemuž je lepší trochu větší odstup.

Totalita symptomů: Souhrn všech projevů pacienta, ke kterým je pak hledán homeopatický lék s odpovídajícím obrazem.

Triturace: Roztírání nerozpustné substance v misce s cukrem. Používá se převážně u látek nerozpustných. Po několika krocích triturace se pak takto připravený cukr použije pro další potenciaci v roztoku.

Homeopatie MUDr. Pavel Stuchlík - harmonií ke zdraví